45 let, učitelka anglického jazyka na gymnáziu v Litomyšli
“Chtěla bych, aby si moje děti v budoucnu vybraly Litomyšl jako místo, kde chtějí žít. Ráda pro to něco udělám.“
Chtěla bych ze svých tří dětí vychovat spokojené, sebevědomé lidi, kteří si najdou své pevné místo na slunci, a zároveň nebudou lhostejní k tomu, co se děje kolem nich.
Mladí lidé obecně by měli dostat důvěru mnohem dřív, než je to teď. Mám pocit, že když nedostanou příležitost a nemají prostor, kde by se mohli vyjádřit a být slyšeni právě v dospívání, odejdou na vysoké školy a po návratu už mají jiné starosti: nastupují do práce, zakládají rodiny a už nemají potřebu být společensky aktivní. Prostě je a jejich potenciál ztrácíme. Jen velmi malé procento z nich se pak do věcí veřejných – politiky – vrací.
Jsem konzervativní člověk, který má rád život v malém, poklidném městě, jako je Litomyšl, kde cítím pevně své kořeny. I když mám ráda společnost a kulturu, zároveň se ráda utíkám do ticha a přírody. Kromě čtení a cestování, které mi přináší nadhled a inspiraci, ráda sleduji i výtvarné umění a architekturu.
I moje povolání učitelky beru jako velkou školu, jsou to právě studenti, kteří mě učí pokoře a hlavně mě nutí dívat se na věci z jiné optiky, než na jakou jsem zvyklá.
Studenti jsou pro mě partneři, jejich názory i postoje beru vážně. Nejsem a neumím být autoritativní učitel. Baví mě komunikovat s nimi a dozvídat se, jak vnímají realitu ze své perspektivy.
Co se jim snažím předat? Vlastně je to u studentů podobné jako u mých vlastních dětí. Základ všeho je v komunikaci, slušnosti a toleranci. S kolegyněmi angličtinářkami jsme se inspirovaly v anglicky mluvících zemích a vymyslely charitativní projekt – tzv. Charity Day, který se koná každoročně na začátku adventu na našem gymnáziu a jehož cílem je využít obrovský potenciál studentů a pomoci někomu, kdo to zrovna potřebuje. Musím říct, že jsem pyšná na to, s jakou obrovskou chutí a energií se studenti každý rok zapojují.