Aktuality

Videozáznam z kulatého stolu k dispozici!!!

Konečně dáváme k dispozici videozáznam z prvního kulatého stolu v rácmi cyklu ARS REGIO CIVITAS, který se uskutečnil 1. řijna 2012. Tématem setkání bylo: "jak ovlivňovat podobu a využití veřejného prostoru v obci". Debaty se mimo jiné zúčastnili pedagog Katedry architektury FAST VŠB TU v Ostravě Petr Hurník, vedoucí katedry architektury a urbanismu FA ČVUT v Praze Michal Kuzemenský, místostarosta města Vodňany a spoluzakladatel občanského sdružení Vodňany žijou Pavel Janšta, vedoucí odboru rozvoje a investic MěÚ v Litomyšli Antonín Dokoupil, starosta města Litomyšle Michal Kortyš, zástupkyně nadace Proměny Jolana Říhová a předseda správní rady občanského sdružení GENERACE 89 Daniel Brýdl. Debatu moderoval architekt Adam Gebrian Videozáznam je rozdělen do pěti částí a naleznete jej zde.

 

Kulatý stůl na téma "jak ovlivňovat podobu a využití veřejného prostoru v obci" jako první výstup projektu ARS REGIO CIVITAS - Občanské vzdělávání pro kulturu, region a demokracii (reg. č. CZ.1.07/3.1.00/37.217) se uskutečnil v pondělí 1.10.2012 v kapli zámeckého pivovaru v Litomyšli. Místo i čas byly vybrány záměrně: původně renesanční stavba zámeckého pivovaru (mj. rodiště Bedřicha Smetany) je v jeho zmodernizované podobě dílem jednoho z nejrespektovanějších současných architektů - Josefa Pleskota a 1. říjen je vyhlášen světovým dnem architektury… Tuto událost si Litomyšl připomínala v průběhu předešlého víkendu různými akcemi spjatými zejména s litomyšlskou architekturou pod jednotným názvem Archimyšl. V načasování tak kulatý stůl nepřímo navázal na předchozí program a doplnil již tak jeho bohatou nabídku.

Ve výběru účastníků kulatého stolu jsme se snažili zohlednit skutečnost, že veřejný prostor (VP) je záležitostí širšího okruhu lidí než jen architektů či urbanistů. V procesu tvorby veřejného prostoru mají rozhodující slovo političtí představitelé obcí; nemalý význam má aktivní veřejnost (z níž se posléze může rekrutovat budoucí vedení obce). Specifickou a ne zanedbatelnou roli hraje úředník - erudovaný pracovník s relativně širokými pravomocemi, nicméně bez té odpovědnosti, kterou na svých bedrech nese vládnoucí politik, a ještě jiný náhled má neziskový sektor resp. nadace, která poskytnutí svých prostředků může podmínit splněním určitých limitů.

Účastníky uvedeného diskusního setkání byli pedagog Katedry architektury FAST VŠB TU v Ostravě Petr Hurník (PH), který se věnuje také urbanismu a interiéru; vedoucí katedry architektury a urbanismu FA ČVUT v Praze Michal Kuzemenský (MKu); místostarosta města Vodňany, absolvent politologie na FF UK v Praze a spoluzakladatel občanského sdružení Vodňany žijou Pavel Janšta (PJ); vedoucí odboru rozvoje a investic MěÚ v Litomyšli odpovídající za koncepční činnost při rozvoji města, program regenerace a spolupráci s městským architektem Antonín Dokoupil (AD); starosta města Litomyšle a člen Komise pro dlouhodobý rozvoj a investice Michal Kortyš (MKo); zástupkyně nadace Proměny podporující proměny měst se zapojením místních obyvatel Jolana Říhová (JŘ); člen Komise pro dlouhodobý rozvoj a předseda správní rady občanského sdružení GENERACE 89 Daniel Brýdl (DB) a moderátor kulatého stolu - architekt, kritik, teoretik a propagátor architektury, pedagog soukromé vysoké školy architektury ARCHIP Praha Adam Gebrian (AG).

Jako velmi efektivní způsob vstupu do problematiky se jevila prezentace Adama Gebriana, která vždy na dvou fotografiích ukázala veřejný prostor plně využívaný, utvářený lidmi spontánně v průběhu let (až věků) navzdory mnohdy ne zcela ideálním podmínkám, a druhý nový, umělý, častokrát finančně naddimenzovaný, a nevyužívaný. Výsledná otázka se tak změnila: od podoby a využití veřejného prostoru jsme se dostali k jeho uživatelům…

Co je vlastně veřejný prostor? Různí lidé kladli různé důrazy - důležité je, aby (jako majetek obce/města) byl veřejnosti volně přístupný (JŘ); aby v něm tepal život (DB), ale zároveň umožnil lidem „zevlovat“, jen tak být (AD). …„Je to místo, které, čím lepší ho máme, tím ho máme raději…“ (PJ)

Zajímavá byla lehká polemika dvou architektů. Petr Hurník spojil pojem veřejný prostor bezprostředně s pojmem město, které tvoří v zásadě náměstí, ulice a nábřeží. Naproti tomu Michal Kuzemenský uvedl jako příklad veřejného prostoru dálnici: „Veřejný prostor je území, které sdílejí nějací uživatelé. Je potřeba ty uživatele znát. Čím složitější veřejný prostor, tím větší spektrum uživatelů má a tím různější cíle tito uživatelé sledují. Na dálnici je to poměrně jednoduché - je plná uživatelů veřejného prostoru, kteří mají společný cíl, na kterém participují a kooperují: bezpečně se dostat z místa na místo. I na dálnici s takto jednoduchým zadáním se nachází sociopatologické jevy, to znamená, že někdo někoho vytroubí, vytlačí z dálnice atd. - a to je jednoduchá funkce, jen jedna!

Ve městě existují veřejné prostory, které těch funkcí musí splňovat třeba dvacet. Když řeknu „veřejný prostor“ - to znamená jeho uživatele především a jejich motivace... „Veřejný prostor“ neznamená skoro nic, to slovo, veřejný život je to podstatné. A my architekti bychom se měli snažit v těch návrzích pokud možno pochopit motivace – když děláme dálnici, tak ta motivace je jednoduchá, když děláme městský prostor, tak ta motivace je složitá…

…Ještě je dost rozdíl, kdo jsou uživatelé a kdo jsou hybatelé. Hybatelem je vždy subkultura, ti, co zkoumají, co ten prostor unese, alternativní, mladí lidé od 17 do 30, kteří zkouší, co se tam dá dělat. Další důležití lidé jsou důchodci a další důležití lidé jsou bezdomovci. Je dobré položit si otázku, kdo vlastně ten prostor vytváří a kdo ho má čas využívat. ? Nejsou to paradoxně lidé produktivního věku…“

Další diskuse se nesla v duchu specifické situace v Litomyšli, kde je dlouholetým problémem parkování aut na hlavním historickém Smetanově náměstí. „Já jsem velice obdivoval ta podloubí tady“, nechal se slyšet Petr Hurník, „skutečně, kšefty a kavárny vypadají fajn, ale pořád říkám, že té plochy, nádherně zadlážděné, je mi líto. Nečekejte, že když vyženete ze dne na den auta, že budou všichni nadšeni – to nelze. Tady je to tradice, bohužel, to bylo v západní Evropě před 50 lety taky. Například Italové by nikdy nepřipustili na náměstí auta. Pro auta jsou ulice, náměstí je to největší, co máte ve městě a jestliže to místo zaměníte s parkovištěm, tak to místo pohřbíte, přestože tady to ještě pořád dominuje, protože je to taková krása…“

Tento problém je možné vyřešit jen konsensem obojího (MKo). Prioritou je zachovat náměstí živé, s jeho obchody a provozovnami, které dávají pracovní příležitost cca 800 lidem a k náměstí historicky patří (DB). Je třeba zabránit vylidnění centra tím, že by se parkování zakázalo (hovoříme o 450 parkovacích místech!) a jezdilo se nakupovat za město. Tento způsob se ukázal v jiných místech (př. Telč) jako kontraproduktivní. Naopak, na náměstí je potřeba udržet lidi, a zejména ty, kteří tam žijí 24 hodin denně (PH)! Řešením problému bude postupné omezování parkování (až na polovinu) a sice tak, aby tato opatření byla pro řidiče únosná, tj. umožnit jim parkování před náměstím, nabídnout jim za za nevjíždění do centra bonusy, výhody alternativy (MKo)…

Dalším horkým tématem byla chystaná proměna nábřeží řeky Loučné ve spodní části Vodních Valů (p. Nájemník): Je nutná? Kdo ji inicioval? Co bude obnášet? Odpovědi byly nasnadě (DB): iniciátorem bylo občanské sdružení GENERACE 89; s jeho myšlenkou proměny parku a nábřeží (v opačných prioritách) se Město ztotožnilo, společně vypracovalo projekt, se kterým uspělo (podotkněme, že ve velké konkurenci 52 projektů) a s přispěním nadace (ve výši až 25 miliónů korun) se jej se zapojením veřejnosti v následujících letech pokusí zrealizovat…

Tyto otázky vypovídaly o dvojím: jednak o předchozích ne zcela vhodných způsobech komunikace Města s veřejností, jednak o vlastní nedostatečné obeznámenosti. Jako prostředek předejití podobným obavám (zbytečným i opodstatněným) se zde jeví lepší vzájemná komunikace. Pro tuto chvíli je důležité veřejnost ujistit: ne, cílem chystaného zásahu není agresivní, radikální proměna. Cílem je vyjít vstříc požadavkům litomyšlské veřejnosti a tím hlavním je maximální zachování přírodního rázu území, kultivace prostoru bez dopadu na životní prostředí, bez toho, že by byl architekt nutně vidět (AD).

Na závěr už jen pár inspirací: během kulatého stolu zazněly různé příklady řešení problémů veřejného prostoru z Kodaně, Amsterdamu, Bogoty, Paříže, Říma, Vídně, Sienny, Bratislavy… Pokud nevíte, kam na výlet – už víte! Pokud jste doma a přemýšlíte, po jaké knížce sáhnout, přečtěte si Jana Gehla: Města pro lidi (Partnerství 2012). Pokud máte raději filmy, podívejte se na krátký dokument o proměně Bogoty: Bogotá Change "la transformación de Bogotá", http://www.youtube.com/watch?v=b_eK52ncrZo). A pokud máte času trochu více a chcete si připomenout (či nově zakusit) atmosféru uvedeného setkání, podívejte se na jeho záznam na www.generace89.cz. Mimo zmíněné hosty uslyšíte příspěvky emeritního starosty Litomyšle Miroslava Brýdla, bývalého poslance PČR Václava Nájemníka, členky Komise pro životní prostředí Jarmily Chladové, Marie Venclové, Hynka Baňoucha a dalších. Jediné, co Vám už nezpřítomním, byly koláčky a káva... Co si je tak spolu dát 10. prosince v hotelu Zlatá Hvězda? Pobavíme se přitom o aktivním občanství a participaci na veřejném dění. Přijďte, budu se těšit!

Marcela Boštíková

Generace 89, o.s.

Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

 

Sharecs_CZ (function() { var e = document.createElement('script'); e.type = 'text/javascript'; e.src = 'http://connect.facebook.net/cs_CZ/all.js'; e.async = true; document.getElementById('fb-root').appendChild(e); }());