1 Mgr. Daniel Brýdl, LL.M. 2 Petra Benešová 3 David Edlman 4 Mgr. Olga Radimecká 5 Mgr. Miroslav Hájek 6 Mgr. Eva Novotná 7 Mgr. Jan Pikna 8 Petra Sýkorová 9 Mgr. Jan Vavřín 10 Bc. Iva Hloušková 11 Tomáš Rothschein 12 Jana Brokešová 13 Ing. Lenka Luxová 14 Filip Holub 15 Ing. Štěpánka Zavoralová 16 Mgr. Matyáš Hájek 17 Bc. Soňa Neugebauerová 18 Mgr. Tomáš Fila 19 Mgr. Věra Krejčová PhD 20 Albert Edlman 21 Pavlína Jiříčková 22 Ing. Jakub Tmej 23 Renata Kmošková
Mgr. Jan Vavřín
učitel na Gymnáziu Polička (41)

"Můj pohled rád ulpí na panoramatu hory Olivetské, ale srdce přece jen obracím od města ke krajině. Tam se cítím doma"

 

Je mi blízký odpovědný přístup k přírodě... - za Generaci89 připravuji akci Ukliďme Česko na Litomyšlsku. Každý rok nasbíráme přes 2 tuny odpadu. Mnohým občanům není lhostejné, jakou stopu náš životní styl v krajině zanechá. Tomuto trendu by měla Litomyšl vycházet jednoznačně vstříc. 

 

...i lidem ve městě - Jak se jako radnice zodpovědně projevovat? Jak jinak, než skutečným nasloucháním, nepředstíranou vstřícností, nebo včasnou, pravdivou a kontinuální informovaností občanů. Třeba ve chvíli, kdy se připravuje kousek za jejich městem dálnice. A nečekat na to, kdy už je pozdě.

 

"Až budou mít lidi pocit, že je tu Město pro ně, pak budou ochotni být tu i pro město."

 

Čím jsem:

životní role se mění, je jich hodně a tyhle se v současné době snažím flákat co nejméně: manžel jedné manželky, otec tří dětí, učitel mnoha studentů Gymnázia Polička. Role, která zůstává od malička, by se dala nazvat „člověk se učí každý den“.

 

Já a Litomyšl

Jako kandidát do litomyšlského zastupitelstva mám velmi špatnou vlastnost. Nejsem litomyšlský patriot. A to hned nadvakrát.

 

Zaprvé, když odpoledne přijíždím z práce do rodného města, můj pohled rád ulpí na panoramatu hory Olivetské, ale srdce přece jen obracím od města ke krajině. Tam se cítím doma. Zároveň však podobně jako v novém domě, ještě nezabydleném a neútulném, cítím, že české krajině je potřeba tu malebnost a útulnost vrátit. Agrární poušť s nepřerušenými lány a smrkové plantáže, kterým my Češi říkáme lesy, mě netěší a rád hledám cokoliv, co se tomuto stereotypu vymyká. Najít se dá. O to víc potěší.

 

Zadruhé, protože celé dny trávím v Poličce prací s tamními lidmi, mám hodně co porovnávat a Litomyšl v mnoha ohledech nevítězí. Vrcholy společenského života se tam, oproti Litomyšli, staví odspoda. Na pevných základech. Také jsem v Poličce nikdy nezažil úředníka, který by se chechtal a houpal se ve svém křesle poté, co jsem mu sdělil důvod své návštěvy. V Litomyšli to možné je. Takoví jsou i v Litomyšli, chválabohu, v menšině. Ale to klima je znát. Takové... jiné. Na druhou stranu, jako Litomyšláka mě těší, že u nás se myslí čerstvě. Když se opravovalo autobusové nádraží v Litomyšli, vzalo se to z gruntu (byť ne všechno je ideální).

 

Proč kandiduji

Baví mne pozorovat v naší společnosti odklon od před-revolučního „tonejde“, přes české „onotonějakpude“, ke zodpovědnému hledání nejlepšího řešení. Věřím, že dobrá věc se prosadí sama, ale musí být vůle. (Nepodpořit dobrý nápad jen kvůli tomu, že s ním přišel ten a ten, to v Litomyšli umíme.) Aby vůle byla, je potřeba vzbudit v lidech pocit, že jde o společnou věc. O věc veřejnou. To nás předlistopadoví diktátoři spolehlivě odnaučili a teď se to horko těžko učíme.

 

Václav Havel neměl pravdu, když říkal, že děti narozené po roce 1989 už s touto zátěží vyrůstat nebudou. Každý den ve škole vidím, že rodiče své děti úspěšně indoktrinují mentálním softwarem, který rozděluje společnost na „My“ a „Oni“.

 

A jak můžeme s „Nimi“ chtít něco společně?! Třeba fungující město? No, jak jinak, než skutečným nasloucháním, nepředstíranou vstřícností, nebo včasnou, pravdivou a kontinuální informovaností občanů třeba ve chvíli, kdy se připravuje kousek za jejich městem dálnice. A nečekat na to, kdy už je pozdě.

 

Až budou lidi mít pocit, že je tu Město pro ně, pak budou ochotni být tu i pro město. Budou ochotni v zimě zamést chodník a nečekat jen proto, že to tamti „Oni“ mají na starosti. Nebo budou ochotni dojít do centra pěšky. Ne protože tam „Oni“ vybírají drahé parkovné. Ale protože to tam bez dopravní zácpy bude prostě příjemnější.

 

Politika krůček po krůčku. Dost idealistické. Jako kantor mám směřování k ideálům v popisu práce.

 

Motto (od VH):

Nejlepší myšlenka je ta, která ponechává vždy určitou skulinu pro možnost, že všechno je současně úplně jinak:-)

Více...
Méně